Zakopat se, se vyplácí. Na nějakou dobu dát "pa pa" domečku a vzít do ruky krumpáč a pochodně...

Nadešla sobota ráno.

Abych byl přesný tak 4:24. Jsem na tenhle čas vstávání zvyklí, neb chodím na ranní směny. Někdy to dělám tak, že spím odpoledne, po práci, a pak mám večer čas v klidu na kutění svých věcí. Čtení, psaní, dělání snídání (prý je důležitá).

Ale dnes ne!

Dnes chci mít pocit, jako ten klučina, co vstával tenhle čas, aby hrál na svém PC výběr Demo her, nebo adventůry z časopisů z Levných knih. Moje kapesné vystačilo týdně na jeden časopis, když nepočítám "výdaje za sladké " jinde .

Ten pocit, kdy mám volno, nemusím do školy. Jdu si zahrát a v 5:30 jít do obýváku. Rychlá cesta přes špajz a pak k TV na Pokemony atd...

Ten čas, plného vžití s hrou. Teď to jsem já. Ta postavička, co stojí před vchodem do jeskyně. Zvuky lávy a zombíku s pavouky slyším přede mnou ve tmě...

Popadnu krumpáč a jdu zezadu. Pěkně je překvapit. Kop kop kop ... Já vám dám tu na mě číhat a bránit poklady... kop kop kop ... potřebuji ty věci co tam jsou tak běžte si pěkně po svých odemně ... kop kop kop ... a nebo já půjdu přes vás ... kop kop řach... zlomil se mi krumpáč.... Právě včas ... stojím v dolů ve kterém jedna z cest klikatících se jako pavučiny vedou k nejednomu pavoukovi... Tělo mi pokryje husí kůže, kousnu si do banánu zalitého čokolády. Na to pořádný hlt Kofoly a beru do ruky meč ...